Když srdce visí na stěně...

Vyzpovídali jsme mladého, českého designéra Martina Foreta, který navrhl sérii doplňků pro vášnivé cyklisty. Martinův první produkt – držák na kolo ve tvaru srdce sklidil mezinárodní úspěch a určitě vás nakopne k tomu, abyste co nejdříve vytáhli své dvoukolé miláčky ze sklepa či komory.

Když srdce visí na stěně...
Trendy 01. 02. 2019

Martine, co znamená být mladý český designér? Dá se uživit vlastní značkou?

Být mladý český designér je dost široký pojem. V Česku je například docela dost lidí, kteří se věnují keramice a sklu, protože tyto věci nejsou zpravidla tolik nákladné na vývoj a výrobu. Člověk si totiž musí vše zaplatit z vlastní kapsy a náklady se postupně naskládají: materiály, balení, distribuce, web, marketing, PR atd. Takže nakonec nemůžete navrhovat a vyvíjet úplně cokoliv, co vás napadne. Musí být ve vašich reálných možnostech zvládnout výrobek dořešit do posledního detailu, jednak v návrhu a pak také ve výrobě. Vlastní značkou se uživit dá, několik Čechů to zvládá na výbornou – například Dechem, Martin Jakobsen, Devoto, Voala, Lavmi, ale realita tohoto podnikání je o dost drsnější, než se zdá a v závěru v sobě zahrnuje znalosti z mnoha oborů.

Tvoje značka Martin Foret. zatím funguje pouze tři roky. Kvůli tomu máš ještě stálé zaměstnání?

Ano, pracuji ve studiu, kde navrhujeme komerční interiéry a showroomy pro firmy a obchody různě po světě. Díky stálému zaměstnání nejsem pod takovým tlakem kvůli uvedení nového produktu. Pokud totiž výrobek ještě není dotažený, nemusím ho nutně začít prodávat, aby fungoval můj cash flow.

V roce 2017 jsi získal opravdu prestižní mezinárodní ocenění za design Red Dot Design Award, a to hned se svým prvním produktem držáku Srdce, dotaženým až do sériové výroby. Co na něm bylo tak výjimečné?

Porota především ocenila, že můj výrobek Srdce jako držák na kolo vůbec nevypadá. Jeho funkce je skrytá do formy interiérového doplňku či plastiky. Jeho tvar navíc umožňuje, že při nasazování kola není potřeba se trefit do přesného bodu, jako to mají ostatní držáky. Kolo vám samo sjede do ideální polohy, což z něj dělá věc, propojující praktické klady s hezkým a zajímavým tvarem. Díky ceně Red Dot jsem najednou dostal pečeť vynikající kvality a získal tak na věrohodnosti. Výtěžnost této ceny navíc není pouze v jedné vlně, která zmizí, ale je to naopak dlouhodobá výhoda a i dobrý nástroj k propagaci vlastní značky.

Seznam tvých produktů se postupně rozrůstá, co už všechno nabízíš?

Mám ještě další typy držáků na kola – s názvem Sluha nebo Separe pro dámská kola. Sluha vznikl vlastně už během procesu při navrhování držáku Srdce. Nabízela se totiž otázka, jak skladovat kolo v případě, že ho mám opřené doma na chodbě o stěnu. Chtěl jsem vymyslet alternativu pro ty, kteří nemůžou nebo nechtějí vrtat držák na stěnu, ale mají v bytě dost místa. Také je to produkt, který by vám měl udělat radost z toho, že vám řeší otázku uskladnění kola s noblesou a stylem. Typ Separe zase reagoval na poptávku po držáku na dámská nebo jinak profilovaná kola. Hlavní tu byla praktičnost, nosnost a univerzálnost.

Aktuálně pak dotahuji nové produkty do interiéru, tedy nástěnný držák na oblečení a konferenční stolky. Těm jsem se věnoval celý poslední rok. Rozpracoval jsem je tak, aby si zákazník mohl vybrat ze dvou barev nohou, ze třech barevných druhů desek o čtyřech různých průměrech a ještě ze tří variant výšky stolků. Je tam velká variabilita, takže si člověk může poskládat stolek přesně dle svých představ. V tuto chvíli ještě řešíme povrchovou úpravu desek, následně musíme vše nafotit a dát na e-shop. Původně jsem chtěl mít stolky do Vánoc, ale výběr správných olejů a laků nechci podcenit takže uvedení na trh trochu posouváme.

Co pro tebe tohle proslulé ocenění znamená?

Ocenění mě nesmírně potěšilo a zároveň jsem cítil obrovské zadostučinění. Hang Bike Heart byl můj úplně první produkt, který jsem si sám navrhl, vyvíjel přes prototyp až do finální verze, balení, distribuce atd. Můj prototyp měl jako první kladnou odezvu u návštěvníků na Designbloku (pozn. redakce: je to největší přehlídka designu a módy ve středí Evropě, koná se v Praze vždy v jiné budově). Když jsem pak získal ocenění Red Dot, říkal jsem si, že i kdyby se teď stalo cokoliv, tohle jsem dokázal sám a nikdo mi to nevezme. Navíc je to velká výhra i proto, že se ocenění Red Dot dává spíše velkým značkám. Na prezentační výstavě soutěže, kterou pak obcházela porota, jsem jako jeden z mála bojoval sám za sebe. Váže se na to i vtipná historka. Organizační tým Red Dotu mi sepsal pokyny pro „můj instalační tým“, ale já jsem přijel bez jakékoliv pomoci. V rukou jsem měl pouze držák ve tvaru srdce, vypůjčenou aku vrtačku a jeden šroubovák. Kolem chodily týmy montážníků ve firemních uniformách a montérkách od značek Hyundai, Kia, Thon nebo LG a já si od nich jako největší amatér půjčoval další nářadí, abych si zvládl smontovat svoji kóji s jedním držákem na kolo, zavěšeným uprostřed. Museli mě mít za exota, ale naštěstí se pak ve finále ukázalo, že záleží hlavně na nápadu a provedení a ne na množství aku vrtaček.

Zaměřuješ se na potřeby pro kolo, pohybuješ se sám po Praze na kole? Jak zdatný jsi cyklista?

Ano, přesně tak. Tyto produkty původně vznikly z mé vlastní potřeby, protože sám na kole jezdím a zároveň žiju ve městě. Kolo mám pro sport, který mě hrozně baví a zároveň mě také spojuje s přáteli, s krajinou a přináší mi jak dřinu, tak i radost. Za odměnu si pak dávám zasloužené pivo na žízeň.

Máš nějakou oblíbenou cyklistickou trasu?

Nejčastěji jezdím pozdě odpoledne okruhy v okolí Prahy, které mi ukázal můj kamarád designér Roman Kvita (pozn. redakce: také držitel prestižního ocenění Red Dot). Vedou buď směrem na jih na Vranou nad Vltavou, anebo na sever na Kralupy nad Vltavou. Na obou cestách je skvělé, že jsou při řece, což jim dává výbornou atmosféru. Když jsem se přestěhoval do Prahy (pozn. redakce Martin vyrostl a vystudoval střední školu v Uherské Hradišti, vysokou školu navštěvoval v Brně a chvíli pracoval v Mladé Boleslavi), tyhle krásné stezky mě tu překvapily. Časem sice přecházejí v okresky, ale pak zase vedou skrz malebné a klidné vesničky.

Odmala sportuješ a v dětství ses věnoval hokeji. Zdá se mi, jakoby sport v mladém věku předurčoval k úspěchu. Naučí tě patřičné disciplíně, píli, odolnosti a vytrvalosti. Nemyslíš? Čím tebe sport vybavil do života?

Myslím, že sport toho dá člověku strašně moc. Naučil mě mít „tah na branku“, když mám cíl nebo chci něčeho dosáhnout, makám na tom, aby se mi to podařilo. Je velký rozdíl mezi: chtěl bych a chci. Takže souhlasím, sport je skvělý i pro další rozvoj člověka, ať už třeba v práci se stresem, pro určitou soutěživost nebo dravost.

Vždycky, když se potkáme, mám pocit, že bys o svém malém podnikání mohl vykládat celé dny. Jaké je to věnovat se projektům pod svou značkou? Je potřeba mít odvahu riskovat a mít patřičnou víru v sám sebe?

Toto podnikání znamená mít velké množství různých podnětů, což je strašně vzrušující. Zároveň dostávám obrovskou školu a první roky budování vlastní značky se prakticky denně učím něco nového. Nikdy jsem nezažil takovou radost z práce, jako když dělám na svých produktech. Baví mě ta různorodost, ale zároveň nechci dělat úplně všechno, protože hodně věcem stejně nerozumím (např. marketingu nebo financím). A určitě je potřeba odvaha, ale také mít určitý nadhled, který obecně souvisí s životním postojem a osobními hodnotami.

Co si myslíš obecně o českém designu?

Hlavně vnímám v jak velkém progresu je za posledních pár let. Zdá se mi, že v těch drobnějších věcech jako je například sklo, se navracíme k výborné reputaci, kterou jsme ztratili. Jen mě trochu mrzí, že ta škála designu jako odvětví není tolik široká jako v zahraničí. Ale to samozřejmě souvisí s velikostí země a možnostmi trhu.

Jaké české či zahraniční značky uznáváš a proč?

Teď když už mám ponětí, co všechno stojí práce věci vyvinout, vyrobit, zabalit, doručit atd., tak mají můj obdiv i značky, které mě dříve moc neoslovovaly. Uznávám prakticky každého, co dělá své vlastní věci a nesnaží se jen napodobit něco z Pinterestu, kdo vyrábí a prodává, protože k tomu má osobní vztah a nedělá to jen za účelem zisku. Mám samozřejmě své oblíbené značky, ke kterým vzhlížím, nejčastěji kvůli jejich kvalitě výroby a dotaženosti každého detailu. Nejčastěji pochází ze severských zemí, ale svými návrhy mě oslovují i studia z Japonska nebo Ukrajiny.

Co za produkty plánuješ do budoucnosti? Kam se bude značka Martin Foret. ubírat dál?

Časem to bude především značka věcí do interiéru. Postupně chci rozšiřovat portfolio o předměty, které budou mít vždy společný charakter a bude si je moct koupit prakticky kdokoliv. Nechci dělat věci do galerií, ale zároveň ani tuctovky, které pak budou na každém rohu. Nebudou to nejlevnější kousky na trhu, ale budou lidem dělat radost kvůli tomu, jak vypadají, jak fungují a jak jsou vyrobené. Velmi mi záleží na kvalitě výrobku a celkovém kreditu značky.

Rozhovor vedla Martina Raclavská.

Více o značce Martin Foret. najdete na Martinovém webu.