Lucie Bechynková o Opravdových zločinech

V posledních letech zažívají podcasty velký nárůst popularity a nejinak je tomu i u nás. Ten vůbec nejposlouchanější se jmenuje Opravdové zločiny a dává ho dohromady sympatická dámská dvojice z rádia Evropa 2 - Barbora Krčmová a Lucie Bechynková. V pořadu uslyšíte známé případy různých zločinců, které holky rozebírají v rámci celého příběhu, který postupně odvypráví. Jak se takový podcast připravuje a který zločin byl vůbec ten nejhorší? O tom jsme se bavili v našem rozhovoru s jednou z autorek Lucií Bechynkovou.

Lucie Bechynková o Opravdových zločinech
Trendy 06. 08. 2021

Jak dlouho pracuješ jako zprávařka / moderátorka na Evropě 2?

Už pět let, letí to.

Stejně jako každé zaměstnání, tak asi i tohle má svá specifika. Jak probíhá taková příprava na vysílání?

Moderátoři mají přípravu jednodušší v tom, že díky své výřečnosti dokáží mluvit o čemkoliv takzvaně z patra. U zprávařiny je ta příprava určitě důležitější, nejde si je jen tak vymyslet. Standartně tak minimálně půl hodiny před prvními zprávami musíme být ve studiu a zpracovávat, co se kde událo. Občas pak díky mým zábavným kolegům bývá na mé práci nejtěžší udržet vážnou tvář a nerozesmát se. Což se mi občas, přiznávám, moc nedaří. Obzvlášť během Odpolední show, kde kolega Tomáš svými grimasami a posunky dost snižuje laťku mého výkonu :-)

Jsi jedna z tvůrkyň populárního podcastu „Opravdové zločiny“. Co vás vedlo k realizaci takového podcastu?

Nápad to byl můj, poslouchala jsem na cestách hodně zahraničních podcastů, hlavně s krimi tématikou, a to mi vnuklo myšlenku, že když už sleduji všechny ty dokumenty a čtu jen detektivky, možná je na čase toho využít a vyprávět to dál. Musela jsem si najít publikum, protože nikoho z mého okolí už to nebavilo. Když jsem věděla, co a jak, zbývalo najít parťáka. Bára byla první a správná volba. S Baru se známe z rádia, obě vysíláme na Evropě 2.

V pořadu vyprávíte příběhy zločinů či zločinců, které se skutečně odehráli. Máte za sebou už desítky dílů. Který ti utkvěl v paměti nejvíce?

Aniž bychom chtěly, tak nějak si nás vyhledávají určitá témata. Na Báru vyskočí vždycky příběh nějakého kanibala, já mám zálibu v křivdách, nespravedlivě odsouzených a, bohužel taky nevyřešených případech. Člověk časem při zpracovávání získá odstup a vražda jako taková už nás tak nešokuje. Ale třeba případ Stevena Averyho, který se snad dočká obnovení svého procesu, je pro mě jedním z nejzásadnějších. Je to zářný případ toho, že dobrý právník a správná volba poroty ve Spojených Státech rozhoduje o životech. A pak samozřejmě zmizení malé Madeleine McCann, což je případ, který zná celý svět. Letos by jí bylo 18 let, zmizela, když jí byly 3.

Díl se Stevem Averym - https://www.youtube.com/watch?v=MFqwhnP8TEw

Díl s Madeleine McCann - https://www.youtube.com/watch?v=iJfJ9b5qCxc

Setkali jste si i s nějakým příběhem vraha, kde ti bylo líto, že ho odsoudili?

Zrovna nedávno jsem zpracovávala případ dívky, která byla odsouzena za to, že svého partnera zabila na dálku. Média ráda uvádí, že zabila „přes sms“. Michelle Carter mi bylo hrozně líto, z celého toho případu mi bylo úzko. Takový tragický případ mladých lidí, kteří potřebovali psychiatrickou pomoc, které se jim nedostalo.

Díl s Michelle Carter - https://www.youtube.com/watch?v=co3gTS7PkiY

Naopak, měli jste nějaký příběh, kde byl vrah zcela jasný, ale nedostal žádný trest?

To je zajímavá otázka. Napadá mě asi jen notoricky známý případ O. J. Simpsona, proti kterému důkazy hovořily zcela jasně, přesto ale nebyl odsouzen.

Díl s O: J. Simpsonem - https://www.youtube.com/watch?v=7fzbF3KEoPU

Jak probíhá příprava na natáčení podcastu?

Natáčení samotného podcastu je už v podstatě jen taková třešnička na dortu, která nás s Bárou baví nejvíc. Ale zpracování případu mi zabírá v podstatě všechny večery v týdnu, někdy i část víkendu. Točíme dva díly týdně, což znamená dva případy pro každou ke zpracování. Barča vysílá jen o víkendech, takže to má snazší, já chodím do práce v týdnu, takže už je ten časový tlak znát trochu víc :-)

Kdo z vás je větší zločinožrout?

Jejda, v tom se nemůžeme měřit. Obě stejně, aspoň doufám!

Je něco, co tě ty příběhy naučili do života?

Určitě jsem obezřetnější, na začátku to asi hraničilo s paranoiou, ale teď už jsem jen ostražitá. Ale jisté limity zůstaly – už nechodím běhat sama do lesa, nikdy bych nestopovala, nechodila v noci někde o samotě temnými uličkami a s kempováním pod stanem to se mnou taky vypadá bledě. A podle reakcí našich posluchaček, jsme na tom všechny stejně. Ale kdyby to třeba jedné jediné zachránilo život, má to celé smysl. Jen to chození na rande bez strachu se musíme ještě naučit :-)

Společnost ESSOX s.r.o. využívá na svých webových stránkách a ve svých aplikacích cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“, nebo kamkoliv mimo lištu, souhlasíte s využíváním všech cookies. Více informací o používaných cookies a jejich nastavení naleznete zde.