Tyto cookies umožnují zobrazení, fungování webu a aplikací. Většinou jsou nastavené jako odezva na akce, které jste provedl(a), jako je požadavek služeb týkajících se bezpečnostních nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů atp. Webová stránka, nebo aplikace pro posouzení vaší žádosti o úvěr nemůže správně fungovat bez těchto cookies.
Zvládáte stresové situace?
Také se vám stává, že v restauraci nedokážete vrátit špatné jídlo nebo se obáváte požádat kuřáka na zastávce MHD, aby típnul cigaretu? A když vás v práci někdo zahrne slovy kritiky, nedokážete adekvátně zareagovat a jenom se naštvaně uzavřete do sebe? Až večer vás pak napadnou ta správná slova, kterými jste měli na přijímanou kritiku zareagovat. V klidu domova je to snadné, a dokonce si představíte i několik variant vhodných odpovědí… To už je ale pozdě.
Každý z nás reaguje na stresové situace po svém. Používáme zejména dvě geneticky dané reakce útok nebo útěk (fight or flight). Avšak existuje i několik dalších specifických způsobů, kterými se v komunikaci vyrovnáváme se stresory. Volíme je na základě dosavadních životních zkušeností a každý z nich má své výhody i nevýhody. Měli bychom se je naučit rozlišovat a dokázat na ně vhodně reagovat nebo se vůči nim dokonce bránit.
Komunikační strategie
Agresivní chování
Tímto jednáním dává člověk najevo svou nadřazenost a upřednostňuje svá práva a potřeby před ostatními. Vyznačuje se zejména ponižováním skrze slovní útoky, vyhrožováním nebo projevem nepřátelství. U okolí toto chování buduje napětí, stres a strach a rozhodně se nepovažuje za vhodné pro zdravé pracovní prostředí. Lidé, kteří mají k tomuto chování nejvíce sklony, jsou povětšinou málo sebevědomí a nevěří si. Většinou jde o jedince, kteří tento agresivní přístup zažili např. u rodičů nebo nadřízeného.
Manipulativní chování
Také se jedná o jistou formu agrese, přestože tato není otevřená jako u předchozího případu. Předstíráte, že si ostatních vážíte, ale přitom je ponižujete jinými způsoby než otevřenou agresí. Manipulativní chování je kromě jiného i nečestný způsob získávání respektu, kdy se projevuje nadřazenost způsobem skrytým za různé narážky a dvojsmysly. Když říkáte jednu věc, ale myslíte ji úplně jinak. Lidé, kteří inklinují k tomuto neupřímnému jednání, si také jako u prvního bodu, potřebují zvednout nízké sebevědomí. Ale na rozdíl od agresivních jedinců jim záleží, aby byli v kolektivu oblíbení. Proto svou agresi maskují.
Pasivní chování
Vyznačuje se nadměrným souhlasením, ustupováním ze svých zájmů ostatním a obvyklému vyhýbání se nepříjemnostem. Důsledkem tohoto jednání může být, že se jedinec stane pro ostatní nevýrazným a jeho potřeby nebudou pro nikoho významné. Instinktivně si totiž volí útěk před útokem. Tato submisivní role může opět pocházet z rodiny, být vsugerovaná rodiči nebo pedagogy, kteří každý projev ctižádosti potlačili v zárodku jako nezdravý a nepřijatelný. Naštěstí se tyto staré výchovné vzorce ve smyslu „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“ již mění. Protože dnes by v tom koutě zůstaly navždy…
Asertivní chování
Zakládá se na respektování svých i cizích práv a potřeb. Předpokládá se rovnost všech osob a nikdo se nemusí bát přednést své přesvědčení, potřeby a požadavky, a to bez jakéhokoli ponižování sebe nebo ostatních. Jde o otevřené jednání, které má za cíl ne nad někým zvítězit, nýbrž najít win-win řešení, které obsáhne potřeby obou stran a neohrozí se tím ničí sebeúcta. Asertivita je nejzdravější způsob mezilidského chování a prezentování vlastních práv a potřeb. Vyžaduje upřímné a otevřené jednání bez použití hněvu a agrese.
Jak se naučit zvládat stresové situace
Především je důležité poznat sám sebe. Měli byste si uvědomit, na základě jakých naučených vzorců v daných situacích jednáte. Jedině tak dokážete vhodně reagovat pod tlakem. Ještě před tím, než vybuchnete nebo začnete chrlit vyhrůžky, zkuste zjistit (místo počítaní do deseti), čeho chcete svým jednáním docílit. A především, jestli toho docílíte, když se necháte unést svým naučeným způsobem jednání. Každý z nás si totiž nese s sebou své „vzkazy z minulosti“ jako např. poslouchat se musí, neodmlouvá se nebo nejdřív se podívej sám na sebe a podobně. Je potřeba si je uvědomit a změnit v závislosti na současných životních situacích. Ano, je velice těžké přiznat si, že naše vzorce chování, jednání a třeba i hodnoty už dále pro nás nemusí být přínosné. Proto je potřeba přijmout nové, které nám pomohou lépe zvládnout tlak okolí a naučí nás reagovat na stres, který je všude přítomný a neustále se mění jeho forma a síla. Vyrovnat se se stresem vyžaduje hlavně flexibilitu v jednotlivých situacích. A právě přehodnocení našeho vidění světa a v dětství vštěpovaných rad nám může pomoci dělat lepší rozhodnutí. Můžeme najít pozitivnější a optimističtější přístup u řešení složitých situací.
Nejjednodušeji to jde udělat tak, že si každý večer třeba před spaním přehrajete všechny události uplynulého dne. Zhodnotíte sami sebe, jak jste se v každé z nich zachovali, zda to bylo vhodné, nebo co jste mohli udělat lépe. Pokud jste narazili na nějaké reakce, které byste radši změnili, zkoušejte si tu situaci představovat znovu a znovu, zda bylo vaše chování dle vašich představ a také to, jak na to reagovalo vaše okolí. Zkoušejte si různé scénáře, od agresivního až po pasivní, abyste příště zvolili optimální způsob komunikace. Ten by se však měl měnit dle osob a okolností. V zásadě ale platí, že asertivní jednání je za každého počasí nejvhodnější… Díky tomuto postupu se pro nás mohou stát velice stresové zážitky méně stresujícími, nebo se z nich stanou úplně běžné prožitky. Ti nejodolnější navíc dokážou z negativního stresu (distresu) udělat stres pozitivní (eustres). Pozitivní v tom smyslu, že má spíše sílu motivující nežli destrukční. Motivuje nás k lepším výkonům, k potřebě se něco naučit nebo se neustále posouvat dál.
autor: Katarína Ondrovičová, Marketing, ESSOX
zdroje:
M. Hartley; The Good Stress Guide
P. Říčan; Psychologie osobnosti
B. Huberová; Psychický teror na pracovisku